Tanaberské lípy

Kostel sv. Anny na Tanaberku byl postaven na holém vrchu, byl zdaleka viditelný. Zřejmě proto, aby si poutníci mohli odpočinout ve stínu stromů, byly v okolí kostela vysázeny lípy.
Díky své výjimečnosti patří těchto osm velkolepých lip mezi chráněné památné stromy České republiky.

V roce 2009 byla vysázena lipová alej na příchozí cestě od Prantů.

Zajímavost
Za večerního soumraku 25. 7. 1703 navštívil vrch František Pajer, kantor a varhaník z nedalekých Všerub. Byl stižen trudomyslností a duševními depresemi. Pojednou spatřil na tomto místě spatřil záhadnou záři, která jasným světlem zabarvila okolní krajinu. Kostelník se zázračně uzdravil a z vděčnosti nechal postavit malou dřevěnou kapli, ke které záhy začali docházet poutníci z okolí. Zprávy o zázracích se brzy rozšířily po celém okolí Čech i Bavorska. Mnoho dalších lidí prožilo zázrak uzdravení nebo bylo zachráněno před smrtí.
Sláva poutního místa rostla tak, že se z podnětu všerubského faráře J. Schübla roku 1712 začalo s výstavbou poutního kostela na Tanaberku. Stavbu kostela zadali klatovskému staviteli italského původu M. A. Gilmettimu. Kostel byl dokončen v roce 1717. Po smrti faráře Schübla zájem všerubské farnosti o poutní místo opadl.
tedy v roce 1740 předala chrám koutské vrchnosti. Stadionové nechali u kostela vybudovat poutnický dům, který byl později změněn na hospodu, a ještě vystavěli faru. Tím se stal Tanaberk samostatnou farností se dvěma knězi a kostel svaté Anny se stal vyhledávaným poutním místem.
Poutní chrám byl v průběhu let poškozen nejen francouzskými vojáky, ale i samotnou přírodou. Několikrát do věže kostela zasáhl blesk. Po požáru v r. 1865 se změnila podoba poutního chrámu. Kostelní rotunda získala kopuli, která převyšovala výšku hlavní věže. Avšak pro velké zatížení obvodního zdiva chrámu byla roku 1897 sňata.
Tanaberským patronem byl hrabě Filip Stadion. Zemřel 17. září 1839 a dle své poslední vůle byl pohřben do hrobky před hlavním oltářem chrámu. Místo posledního odpočinku zde však našli nejen kněží, jež sloužili ve farnosti, ale i ostatní osadníci.
V roce 1898 odkoupili od koutské vrchnosti hostinec na Tanaberku členové domažlické pobočky KČT. Přeměnili jej na ubytovnu a hospůdku. Na den svaté Anny se zde každoročně konaly poutě s bohoslužbami.
Po válce kostel s farou a ubytovacím hostincem opět ožil a patřil mezi oblíbené výletní cíle kdyňských občanů. K hospodě přibyl i kulečník a z kašny před kostelem tekla voda svedená ze samoty Hamlička.
Po druhé světové válce se na tanaberské faře usídlili vojáci, kteří strážili státní hranice. Kostel byl používán jako stáj pro koně. Hlavní oltář a sochy později skončily jako topivo v mrazivém počasí. Kolem roku 1950 zmizela z tanaberského vrchu turistická ubytovna a později i fara kostela. Další velké škody napáchali vandalové.1)
V r. 1967 došlo ke zřícení části střechy i s atikou, při níž byly sochy zničeny. Záchranné práce organizoval P. Josef Břicháček. Základní obnova kostela se uskutečnila v letech 1978–1979 (P. Bohumil Marouš). Generální opravy fasád interiérů a pokrytí střechy měděným plechem však proběhly až v letech 1992–1995 (P. Miroslav Kratochvíl) – z vlastních zdrojů farnosti a svépomocí. Korouhvička byla nahrazena zlaceným křížem a kostelní báň opět pozlacena. Vnější interiér byl opraven a nově obílen.
Po r. 1990 byly rovněž obnoveny slavné anenské poutě i s účastníky z Německa.
Do roku 2005 byla Svatá Anna vůbec nejmenší farností (zřejmě na celém světě), protože jediným farníkem byl její správce – kdyňský děkan.