Lípa sv. Anežky

Skautské středisko vysadilo v parku v Prapořištích 5. listopadu 2011 lípu sv. Anežky České. Akce proběhla pod záštitou České rady dětí a mládeže. O tomto víkendu bylo v celé České republice vysazeno celkem 100 stromů svaté Anežky České Přemyslovny na počest 800 let od jejího narození. Svatá Anežka Přemyslovna hrála významnou roli v historii našeho státu,zasvětila svůj život pomoci druhým, vzdala se svých hmotných statků i nabídek k sňatku a věnovala se nemocným a chudým. Proto jsme se rozhodli, že na její počest zasadíme lípu, aby připomínala pravé poselství našeho života, pomoc a lásku k druhým lidem. Pan starosta Löffelmann popřál stromu rozkvět a pan vikář Kratochvíl naší lípě též slovem požehnal. Skautíci ze střediska Lípa Prapořiště si vzali za úkol, že se o lípu budou starat, aby nám v plné síle stále připomínala vzpomínku na sv. Anežku Českou a její poselství pro další generace.
Díky výsadbě jednotlivých stromů se děti a mládež povedou k aktivní péči o životní prostředí.
SV. ANEŽKA ČESKÁ POKORNÁ POMOCNICE VLASTNÍHO NÁRODA
Úvodem si připomeňme, kam v dějinách patří tato mimořádně významná světice z rodu Přemyslovců, který byl původem jedinou českou panovnickou dynastií a kde se v dějinách rodu nachází. Jistým důvodem k tomu může být i to, že se v rodě vyskytuje dvakrát Václav I. Jednou jako svatý kníže a další o tři století později, jako král a bratr sv. Anežky České.
Po přemyslovském knížeti sv. Václavu převzal vládu jeho bratr Boleslav I. a jeho syn vládl do roku 999. Jako první český král je uváděn jeho potomek třetí generace Vratislav II., který byl korunován r. 1085. Druhým českým králem se v r. 1158 stal Vladislav II. Mezi vládou českých králů vládla knížata až po Přemysla Otakara I., který byl korunován 24. 8. 1203 a stal se otcem Anežky.
Anežka se narodila asi 20. 1. 1211* v Praze, jako 13. dítě tohoto krále a 9. dítě matky Konstancie Uherské. Ta se za Přemysla provdala r. 1199, poté co v předchozím roce zapudil po dvacetiletém manželství svou první ženu Adlétu Míšeňskou se svými čtyřmi dětmi. Jako formální důvod král použil čtvrtý stupeň příbuzenství. Někteří historikové za pravý důvod uvádějí "nespoutanou smyslnost." Adléta byla nakrátko znovu přijata manželem Otakarem I. za politického nátlaku v letech 1204-1205.
Adléta zemřela asi dva týdny po narození Anežky, když předtím žádala papeže Inocence III. o zneplatnění rozluky s Otakarem I. a zajištění nástupnických práv pro jejich již dospělého syna Vratislava.
Politika hrála hlavní roli v jednání otce, který Anežku v útlém věku 2x zasnoubil. Ve třech letech s Boleslavem Slezským, synem knížete Jindřicha Bradatého a v osmi letech s Jindřichem, synem císaře Fridricha II. Po prvním zasnoubení byla poslána na výchovu do cisterciáckého kláštera v Třebnici, který založili rodiče jejího snoubence, Hedvika (pam. 16. 10.) a Jindřich Bradatý. Jejich dcera Gertruda se stala představenou tohoto kláštera. Hedvika je označována za tetu Anežky. Když v roce 1216 první snoubenec Anežce zemřel, byla poslána zpět do Prahy k rodině. Brzy poté byl k její výchově vybrán premonstrátský klášter v Doksanech, založený jejími prarodiči, zejména královnou Gertrudou. Asi po dvou letech byla z kláštera odvolána, protože ji otec znovu zasnoubil a r. 1219 musela na výchovu do Vídně, kde na vévodském dvoře císařova rádce Leopolda VI. Babenberského, měla být připravována pro svého snoubence.
V roce 1224 začal Přemysl naléhat na uzavření sňatku, ale mladý král Jindřich na sněmu v Ulmu prohlásil, že si Anežku nikdy nevezme.
V roce 1226 se Přemysl chtěl pomstít Leopoldovi, ale pod vlivem kazatele Konráda z Hallu mnozí z jeho vojska odcházeli na křižáckou výpravu. Když Přemysl kazatele v Lokti dopadl a rozhodl se ho usmrtit, Anežka s pláčem vystoupila na jeho ochranu. Protože žádal o zpovědníka, před připraveným katem ho zvedla ze země a odvedla do kaple. Prokázala neohroženost, soucit a otce nakonec uchránila před spácháním vraždy.
V dalších letech bylo ještě dvakrát jednáno o jejím sňatku. O její ruku žádal anglický král i ovdovělý císař Fridrich II.. Anežka však řekla "ne", protože její srdce bylo připravené říct Bohu "ano" ke zcela odlišnému životu. Tajně se obrátila o pomoc k samotnému papeži Řehoři IX. a ten její rozhodnutí pro zasvěcený život schválila požádal císaře o pochopení.
Anežka se vroucně za své povolání modlila a za pomoci duchovních rádců dozrávala. Z životopisů svatých na ni mělo velký vliv zejména vyprávění o hrdinném životě sv. Alžběty Durynské (pam.17.11) a především způsob řeholního života sv. Františka a sv. Kláry. V roce 1233 založila s vlastní matkou v Praze, v blízkosti kostela sv. Haštala, špitál sv. Františka, chudobinec a útulek pro pocestné. Zároveň k péči o nemocné založila špitální bratrstvo a vzápětí klášter Na Františku, který financovala ze svého věna. Prvními řeholnicemi zde byly klarisky z Tridentu s 9 pannami z lepších pražských rodin. Anežka vstoupila do řádu 11. 6. 1234, ve 24 letech. Po složení věčných slibů se Na Františku z vůle papeže stala abatyší. Vynikala starostlivostí o pravého františkánského ducha a plna radostí pomáhala chudým. Udržovala písemný styk s pozdější světicí Klárou z Assisi. Ta ji povzbuzovala k vytrvalosti a k dalším ctnostem. Nabádala ji, aby sloužila hrdinsky z lásky k Bohu, hledíce na Ježíše Krista jako do zrcadla, ve kterém září blažená chudoba, svatá pokora a nevýslovná láska, jak vzpomněl papež při Anežčině kanonizaci.
Anežka je jedinou ženou, která založila i mužský řád. V roce 1237 papež Řehoř IX. na její žádost potvrdil pražské špitální bratrstvo jako rytířský řád Křižovníci s červenou hvězdou (OCr.- Ordo militaris Crucigerorum cum rubea stella).
Anežčin bratr, král Václav I., nejednou u ní hledal radu. V roce 1249 zprostředkovala jeho usmíření se synem Otakarem II.
Podle životopisců byla Anežka obdařena "jasnozřivým viděním" a mocí konat zázraky. Např. předem viděla smrt krále Přemysla Otakara II. na Moravském poli. Zázračně pomáhala trpícím, sužovaných nemocí a hladem. Vedle náhlých uzdravení je popisován na její přímluvu i zázrak objevení jídla v klášteře za doby velké nouze a hladovění, kdy český národ byl ponižován od Braniborů. Rozdávala naději a povzbuzení. Sama byla v utrpení velmi trpělivá, vynikala mimořádně velkou pokorou a láskou, pro které měla vzor v Ježíši. Právě pro zde jmenované ctnosti se jí dostalo mnoho milostí, kterými českému národu pomáhala a pomáhá.
Po 46 let života v klášteře byla oporou všem spolusestrám. Modlitbou doprovodila na věčnost všechny své blízké a zemřela v postní době, jak předpověděla, v pondělí 2. března okolo třetí hodiny odpoledne, ve věku asi 70 let.
Pohřbena byla v neděli 15. 3. 1282 v kapli Panny Marie, mezi oratoří a kněžištěm kostela sv. Františka. Její ostatky však byly odtud přeneseny na neznámé místo. Jako důvod je udáváno zrušení kláštera za Josefa II.
Od své smrti byla Anežka ctěna jako světice. O její svatořečení se však žádalo marně po 700 let. K potvrzení její úcty došlo po složitě dlouhém procesu 3. 12. 1874 papežem Piem IX. a k její kanonizaci 12. 11. 1989 papežem Janem Pavlem II. Kanonizace se dává do souvislosti s návratem svobody skrze "sametovou revoluci" o pět dní později a pro český národ začalo oživení náboženského života.
Její socha, v sousoší od V. Myslbeka, stojí v pozadí po pravém boku sv. Václava na nejznámějším pražském náměstí přibližně od r. 1912