Nepolapitelný Jan - Jan Smudek

Jan Smudek v březnu 1939 s ostatními přísahali, že budou bojovat proti nacismu, dokud nebude poražen, nebo oni sami nezemřou. Setkání proběhlo v domě s nápisem V. KITZBERGER, který je po levé straně pod Dolejší bránou, cestou z náměstí k Muzeu Jindřicha Jindřicha.

Nepolapitelný Jan - Jan Smudek, kterému se několikrát povedlo uniknout z obklíčení nacistů.

Jan Smudek se narodil 8. září 1915 v Bělé nad Radbuzou, krátce na to se s rodinou přestěhoval do Domažlic, kde také prožil své dětství a mládí. Chodský kraj dokonale znal, což se později stalo jeho velkou výhodou. Zemřel 17. listopadu 1999 ve vesničce Díly.

Byl český hrdina domácího protifašistického nekomunistického odboje za protektorátu, skaut, příslušník Svazu letců svobodného Československa a Royal Air Force.

Svůj volný čas trávil Jan Smudek v domažlickém Skautu, kde byl podle vzpomínek kamarádů vůdčí a iniciativní osobností, za kterou šli i jeho kamarádi. S kamarády vyrůstali ve vlastenectvím protknutém období první republiky, a proto její ohrožení a okupaci nesli velmi těžce.

Už večer 15. března 1939 se členové Smudkova skautského oddílu, který vedl Karel Mathes, sešli v bytě jednoho z jeho členů a před portréty Beneše a Masaryka přísahali, že budou bojovat proti nacismu, dokud nebude poražen, nebo oni sami nezemřou. Smudek se tak stal členem domažlického ilegálního hnutí a zajišťoval pro něj spojení s pražským ústředím. Primárním cílem a zároveň i nezbytnou potřebou pro odbojovou činnost však byly pokusy o obstarání si zbraní. To se Janu Smudkovi podařilo při taneční zábavě v jednom z pražských lokálů, kde neopatrný německý poddůstojník zanechal bez dozoru na židli opasek i s pouzdrem a pistolí Luger P.08, známou „Parabellou“. Pak již nebylo obtížné se pistole zmocnit. Podobnou akci, jejímž cílem bylo obstarat si další zbraň, si Smudek naplánoval společně se svým kamarádem Františkem Petrem na začátek prázdnin roku 1939 (Případ Kniest, Kladno).

Smudek mezitím trávil prázdniny střídavě v Praze a v Domažlicích a nadále působil jako spojka mezi domažlickým odbojem a pražskými odbojáři v čele s JUDr. Jaroslavem Valentou. Dalším plánem domažlického odboje byl útok na železniční tunel, kterým měl projíždět muniční vlak. Pro tento účel měl snad právě Jan Smudek dopravit z Prahy kufr s výbušninou. Tento plán však odstartoval události, na jejichž základě si Smudek vysloužil přezdívku „Nepolapitelný Jan“.

Dne 20. března 1940 stavěl Jan Smudek a jeho dva kamarádi pro domažlické skauty na dvoře u Smudků dvě kanoe. V té době již byl domluven s Karlem Mathesem na útěku do zahraničí, avšak také gestapo nelenilo a jeho příslušníkům se již podařilo proniknout do struktury domažlického odbojového hnutí, po čemž následovala vlna zatýkání.

Právě onoho březnového dne si trojice gestapáků ve složení Richard Linddner, Franz Wotawa a Jakob Neubauer přišla i pro Jana Smudka. Společně s jeho kamarády jej odvedli do kuchyně, kde se ho začali vyptávat na kufr, který přivezl z Prahy. Smudek zachoval duchapřítomnost a odpověděl, že kufr je na půdě, jelikož věděl, že na trámu střešní konstrukce má ukrytou pistoli. Gestapáci jej vyzvali, ať kufr přinese, Smudek tedy vystoupal po schodech na půdu, s Neubauerem v zádech.
Jelikož příslušníci gestapa nebyli zvyklí na ozbrojený odbor, musel být zřejmě Neubauer řádně překvapený, když uviděl namířenou pistoli a uslyšel slova „Hände Hoch!“. Přesto se však na Smudka vrhl ve snaze jej odzbrojit. Ten však vystřelil a gestapák se skácel k zemi, ačkoli se později ukázalo, že střela ho jen škrábla na čele. Střelec na nic nečekal, vyskočil oknem a dal se přes zahradu na útěk. Tak začal jeho strastiplný útěk. 

V protektorátu bylo okamžitě zmobilizováno gestapo, Sicherheitsdienst i protektorátní policie a četnictvo a začala největší pátrací akce od obsazení republiky. Smudek se snažil dostat za hranice přes Prahu, v noci z 22. na 23. března však u obce Březí, kde bylo v té době již hraniční pásmo protektorátu, narazil na dvoučlennou hlídku německé pohraniční finanční stráže. Jelikož neměl průkaz, kterým by se prokázal, byl hlídkou zadržen a odváděn na stanici. Smudek vytáhl z kapsy pistoli a oba členy hlídky zastřelil. Krátce na to jej však začala pronásledovat další hlídka, tentokrát složená ze dvou českých četníků, z nichž jednoho měl Smudek také postřelit. Útěk „Nepolapitelného Jana“ tak pokračoval a 25. března se mu podařilo najít úkryt u legionáře Josefa Sedláčka, který mu pomohl změnit vzhled obarvením vlasů a brýlemi. Do Prahy se uprchlík nakonec dostal 27. března 1940. 

Krátce po Smudkově útěku z Domažlic byly spuštěny nacistické represálie. V samotných Domažlicích bylo pozatýkáno na 150 občanů a dále došlo na výslechy Smudkových spolužáků včetně Františka Petra, který se spolupodílel na zastřelení Wilhelma Kniesta. Petr po asi šestihodinovém výslechu již týrání nevydržel a prozradil okolnosti události z června minulého roku. Za spoluúčast byl v Berlíně odsouzen k smrti a v září 1940 popraven. Ostatní rukojmí z Domažlic byly převezeni do koncentračního tábora Flossenbürg, a ačkoli část z nich byla později propuštěna, většina zde byla vězněna až do konce války. 

Protektorátní tisk byl plný výzev obyvatelstvu k pomoci na dopadení „nebezpečného a násilného zločince Jana Smudka“, stejně tak i ulice byly plné plakátů, podle nichž za pomoc při dopadení náležela vysoká odměna v celkové výši 120 tisíc korun – 100 tisíc nabízela protektorátní vláda, zbytek město Domažlice. Většina plakátů a novinových článků končila těmito slovy: „Pozor! Pachatel jest bezohledný násilník, který proti každému ihned použije střelné zbraně.“ Právě tyto plakáty přispěly k vytvoření legendy o „Nepolapitelném Janovi“. 

Smudkova dobrodružná cesta pak vedla z Prahy přes Slovensko a východní Evropu a přes Libanon až do Francie. Ve Francii se stal členem pozemního vojska a zúčastnil se také ústupových bojů. Zase stál proti nacistům se zbraní v ruce. Byl ale raněn a skončil v zajatecké nemocnici. I kvůli tomu promeškal poslední loď, která ustupující vojáky evakuovala do Velké Británie. Nehodlal se ale vzdát tak lehce a nacistům dokázal i tehdy utéct. Smudkovi se podařilo odplout do Alžírska a Maroka a na ostrov Martinik. Následně se dostal na Bermudy, do Kanady a odtud už do Velké Británie. Absolvoval navigátorský kurz a od července 1944 se stal letcem československé bombardovací perutě RAF. A v Anglii také oslavil konec války. Pár dnů poté si za ženu vzal svoji kolegyni - angličanku Margaret Bushovou z ženských pomocných leteckých sborů WAAF. 

Zpět do Československa přiletěl i s manželkou už v srpnu 1945. Vítali ho jako hrdinu a udělili mu několik válečných vyznamenání. Jeho legenda se šířila už za války a dokonce byl inspirací pro jednu z hlavních postav v americkém filmu Casablanca - československého odbojáře Victora. V Gruzii o něm už v roce 1943 navíc natočili film Nepolapitelný Jan. Stal se správcem jednoho strojírenského podniku u Aše, kde se usadil i se svojí manželkou. Svými názory se navíc netajil. V roce 1946 kandidoval do parlamentu za Československou stranu lidovou. Neúspěšně. Komunistům se ale klanět nehodlal, viděli v něm potenciálního nepřítele a hledali cestu k jeho likvidaci. Svou legendu nepolapitelnosti završil útěkem z komunistického Československa. Do vlasti se vrátil až po roce 1989.

Více o Janu Smudkovi:
https://www.info.cz/podcasty/cerna-historie/nepolapitelny-jan-se-trikrat-prostrilel-ze-zajeti-nacistu-tocili-o-nem-i-v-hollywoodu-43098.html?fbclid=IwAR3gaXYPm7Owlsb1j9aR2IZM9D05KHkcZK2qkGwBqzoklDOthLkwBjfPG0E

Neznámí hrdinové – Nepolapitelný Jan, Česká televize – https://www.ceskatelevize.cz/porady/10204458965-neznami-hrdinove/208452801390001/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Smudek

Cesta Jana Smudka: https://mapy.cz/s/hopahasomo