Eva Löwidtová (provdaná Erbenová) se narodila 24. října 1930 v Děčíně. Jako dítě prošla jako tisíce českých Židů koncentračními tábory, nejprve to byl od prosince 1941 Terezín a koncem roku 1944 Osvětim.
Pochod smrti přežila jako téměř patnáctiletá jen díky rodině Kryštofa Jahna z Postřekova, konkrétně ji našla babička dosud v Postřekově žijící Ludmily Hrubé. O Evu se starala rodina od dubna do září roku 1945.
Své zážitky, které by měly být nikdy nezapomenutelným mementem, popsala v řadě knih (Vyprávěj mámo, jak to bylo, Sen, Životy Evy L.), její vzpomínky ukázal i film O zlém snu a Poslední cyklista.
V roce 1948 odcestovala se svým tehdy skoro manželem do Izraele. Seznámili se v terezínském ghettu. Paní Erbenová má 3 děti, 9 vnuků a 11 pravnuků.
Postřekovští jí udělili v roce 2001 čestné občanství za propagaci jejich vsi ve světě.
Ačkoliv je tisíce kilometrů daleko, s potomky svých zachránců z Postřekova je stále v kontaktu. Ludmila Hrubá, vnučka Ludmily a Kryštofa Jahnových, kteří Evu Erbenovou polomrtvou našli a ukryli, si spolu se svou matkou převzaly v Izraeli plaketu za záchranu života, jež je poděkováním za hrdinský čin její babičky a dědečka.
Příběh E. Erbenové podrobněji:
Jako jedenáctiletá dívenka byla Eva Erbenová v roce 1941 i se svými rodiči deportována do Terezína.
„V prosinci 1941 jsem přestala být bezstarostným dítětem. Když jsem opouštěla domov, cítila jsem v srdci obrovský strach a hněv. Hlavou se mi honila spousta otázek. Proč musíme odejít? Co se stalo? Kdo bude spát v mojí postýlce? Proč už nejsem Evička, ale jen číslo? Život zde byl těžký, ale kdyby to tím skončilo, nebylo by to tak zlé, jako to, co na nás teprve čekalo,“ popisuje Erbenová počátek hrůz, které prožila.
Deportace do Osvětimi
Po třech letech v terezínském ghetu byla i s maminkou deportována do koncentračního tábora Osvětim.
„Nikdo nevěděl, co Osvětim skutečně je. Myslely jsme si, že jedeme na stavbu nového tábora za tatínkem. Když jsme dojely do Osvětimi, dveře vagonu se otevřely a nastal nepředstavitelný zmatek. Za štěkotu psů a řevu nás vojáci hnali dopředu a kopali do nás. Strašně jsem se bála. Musely jsme si svléct šaty, oholili nám vlasy a rozdali vězeňské hadry. Pak nás blátem hnali do velkých baráků. V pozadí se tyčily velké komíny, ze kterých vystupoval kouř. Nikdo nám nechtěl říci, k čemu slouží. Brzy jsme zjistily, že jsou součástí krematoria, kde zemřel i můj tatínek,“ vzpomíná Erbenová na život v lágru a pokračuje: „Patřily jsme k pracovní skupině, která kopala protitankové zákopy. Byla nám zima, z vězeňských hadrů zůstaly jen cáry. Nechtělo se nám věřit, že tohle peklo je skutečnost.“
Pochod smrti
Díky touze po životě přežila tehdy čtrnáctiletá Eva i hrůzy tříměsíčního pochodu smrti z Osvětimi přes Sasko na Sokolovsko, který začal 21. ledna 1945. Z pochodu se jí podařilo utéct ještě společně s jednou dívkou, dorazily až do Postřekova, kde je polomrtvé našli a ukryli. Zde se jejich cesty rozešly, o Evičku se postarali Ludmila a Krištof Jahnovi.
„Bábíno sestra cárala u potoka prádlo. Dodnes ji slyším, jak to vyprávěla. Viděla prý takové dvě chudinky, že se jich úplně lekla. Ptaly se jí, jestli nemají maštal. Protože v Postřekově byli ještě Němci, schovala je u potoka. Večer tam pro ně můj děda jel s žebřiňákem. Eva nikdy o té druhé dívce nechtěla mluvit a my dodnes nevíme proč. Ženský obě děvčata umyly a oblékly. Evu si vzali moje bába a dědou a druhou opatřili v jiné chalupě,“ popisuje příběh vnučka Jahnových Ludmila Hrubá.
Eva Erbenová našla u Jahnů svůj druhý domov. „Protože jsem byla moc slabá, zavolali na pomoc porodní bábu. Proto dodnes říkám, že jsem se v Postřekově podruhé narodila. Dodnes se skláním před dobrotivostí a statečností tamních lidí. Vzít k sobě židovské dítě mohlo znamenat vyhlazení celé vesnice. Ačkoliv jsem nikomu neřekla, že jsem židovka, jsem přesvědčená, že to celá vesnice věděla.“
Po válce našla Evu Erbenovou v seznamu židovské obce její teta. „Ač velmi nerada, odešla jsem do Prahy. U tety se mi nelíbilo, tak jsem se nechala zapsat do sirotčince. Vystudovala jsem ošetřovatelskou školu, potkala jsem svého manžela, kterého jsem znala už z Terezína, a spolu jsme se rozhodli pro život v Izraeli“.
Setkání po 13 letech
Do Evropy se Eva Erbenová vrátila až po 13 letech. „V roce 1966 jsme se i s dětmi vydali na dovolenou. V Čechách jsme dětem ukazovali místa našeho mládí. Za Plzní jsem zahlédla ceduli Domažlice. Vykřikla jsem: „Tady někde musí být Postřekov!“ Nikdo netušil, co se děje, protože jsem do té doby nikomu o Postřekově nevyprávěla. Hned jsme se tam vydali. Se slzami v očích jsem opět uviděla tu krásnou krajinu. Netušila jsem, jestli ještě najdu domek, kde jsem strávila ty nádherné chvíle. Okamžitě jsem ho ale poznala. Když jsem otvírala, ze zahrady zrovna vycházel vysoký muž. Prohlédl si mě, rozevřel náruč a řekl: „Naše Evička přišla.“ Při loučení jsme si slíbili, že se za rok o prázdninách zase sejdeme. Bohužel už se tak nestalo.“
Do Postřekova Eva Erbenová jezdí pravidelně, v roce 2001 a stala se čestnou občankou Postřekova.
Na otázku, zda je možné vyrovnat se s hrůzami prožitými v terezínském ghetu, Osvětimi a pochodu smrti a zda lze odpustit, paní Erbenová odpověděla: „Asi ano. Život je silnější. Změní se postoj k životu, když se o něj musí tolik bojovat. Co se odpuštění týká? Na koho se zlobit? Koho vinit? Komu odpouštět? Celému světu za to, že připustil a přihlížel? Myslím, že založit zdravou rodinu, vést radostný život a dožít se při tom tak vysokého věku, to je ta největší pomsta za všechna utrpení. Zapomenout nelze, ale i vzpomínky se musejí umět držet v šachu,“ dodává Erbenová.
Vyprávění Evy Erbenové, zajímavé odkazy:
Paměť národa: https://www.pametnaroda.cz/cs/erbenova-roz-lowidtova-eva-1930
Článek Domažlického deníku https://domazlicky.denik.cz/zpravy_region/osobnosti-spojene-s-postrekovem20120131.html
Film Poslední cyklista, Česká televize (2014), (scénář Tomáš Töpfer, Jiří Svoboda)
Dokument O zlém snu (2000) https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/dokument-pohadka-lici-detem-holocaust.A000921103917filmvideo_brt
Česká televize – Babylon: https://www.ceskatelevize.cz/porady/1131721572-babylon/414236100152014/
Rozhovor Evou Erbenovou na Youtube: https://www.youtube.com/watch?v=H2s32EiyyZk
Eva Erbenová, Na plovárně s Markem Ebenem: https://www.ceskatelevize.cz/porady/1093836883-na-plovarne/20352216030-na-plovarne-s-evou-erbenovou/
Dokument natočený pro německou televizi:
https://www.zdf.de/dokumentation/37-grad